Týden před Nábojem jsme se vypravili na tradiční jarní výlet. Prošli jsme kraj babičky Mary – cesta vedla ze Štěchovic podél bývalých svatojánských proudů. Přehrada sice nepůsobila zrovna divoce, ale třeba zdání klame (stejně jako v případě oné babičky).
Hlavně se nedívat na fotografa.
Čtyři čuníci jdou
v řadě za sebou
Zleva: Protější břeh, přehrada, tento břeh, stromy, cesta, tabule, skály.
Hlavně se nedívat na fotografa II.
Odshora: Jenda, Anička, Marco, E.T., Kuba, Radek, Pavel.
Autora většiny předchozích fotek se podařilo zachytit aspoň shora – skalám prostě nedokázal odolat.
Oblíbený motiv „ nedívej se na svého fotografa“ spojený s klasickým „Petrovi nikdy není zima“.
Jestli se nepletu, zbaběle to obešel zezadu.
Zatímco ostatní svačili, David lezl po skalách.
Zatímco David lezl po skalách, ostatní svačili.
Martina šla poslušně po značce.
Tak schválně – poznáte všechny účastníky výletu?
Nepřijde vám, že do toho stromu prostě musí uhodit blesk?
Jak vidíte, fotograf Petr se pořád jen coural vzadu.
Poslední nepopsaný obrázek. (Uhodnete ten předposlední?)
Kolem Svatojánských proudů vedla první česká turistická značka. I když tahle tabule není úplně původní.
Dálnice už dneska vede všude.
Socha svatého Jana Nepomuckého, podle které se oblast jmenuje.
Konečně jsme přišli do míst, kde je krajina trochu méně malebná.
Pravda, úplně jasno ten den nebylo.